Lázeňské město Bechyně se rozkládá na skalnatém ostrohu uprostřed romantické krajiny na dolním toku řeky Lužnice nad jejím soutokem s říčkou Smutnou. Leží asi 20 km jihozápadně od okresního města Tábora ve výšce 180 m nad mořem.

Na místě města údajně již v 9. století bývalo slovanské hradiště, které bylo podle Kosmovy kroniky jedním z nejdůležitějších správních center tehdejších Čech. Ve 13. století tu založil král Přemysl Otakar II. na skále nad Lužnicí hrad. Současně s ním vznikla osada, kterou již roku 1323 Jan Lucemburský povýšil na město. V období husitských válek stála Bechyně na straně císaře, a husité ji proto napřed v roce 1422 vypálili a v roce 1428 i obsadili. Od 15. století vzkvétalo ve městě hrnčířství, které zde založilo keramickou tradici. První keramická dílna tu vznikla koncem 19. století. Na přelomu 15. a 16. století zaznamenalo město rozsáhlé pozdně gotické úpravy a byl vybudován fortifikační systém hradu a města, který byl jedním z nejdokonalejších v našich zemích.
Počátkem 18. století zde byly založeny první lázně na pramenech léčivé vody objevených v roce 1728. Do roku 1776 byla Bechyně krajským městem. Pak se stala městem okresním, v průběhu dalších století však ztratila na významu a byla předstižena jinými městy.

Nejvýznamnější bechyňskou památkou je původně gotický hrad, přestavěný koncem 16. století na zámek.
Na východním okraji města stojí na skále obtékané Lužnicí původně minoritský, později pak františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie ze 13. století.
Dominantou bechyňského náměstí, na kterém se dochovalo několik renesančních a barokních měšťanských domů, je kostel svatého Matěje v západní části. Byl postaven počátkem 16. století na místě starší stavby. Je tu také Městské a Hasičské muzeum.
Technickou zajímavostí a památkou města je železobetonový most na jeho východním okraji, který se klene přes údolí Lužnice.
Na bechyňském hřbitově stojí raně barokní kostel svatého Michala.

Na středověkou lázeňskou tradici navazují dnešní moderní lázně, ve kterých se léčí především revmatické choroby. Hlavním léčebným prostředkem je tu rašelina z nedalekých Soběslavských blat.