Městečko Volary se rozkládá v rozsáhlé kotlině při Teplé Vltavě na jihovýchodním okraji Boubínského masivu. Leží na hranici Národního parku Šumava v okrese Prachatice asi 16 km jihozápadně od okresního města v nadmořské výšce 760 m.

Jméno města zřejmě pochází od chovu dobytka na horských pastvinách (dobytkářům se říkalo "volaři").
Poprvé jsou Volary připomínány již v roce 1359. Vznikly při kolonizaci Šumavy ve 13. a 14. století na Zlaté stezce. Díky své poloze a obchodu se dřevem z okolních hlubokých lesů se Volary rychle rozvíjely. V roce 1421 byly uváděny již jako městečko. V 16. století přinesli do Volar osadníci ze Štýrska a Tyrol racionální alpské dobytkářství.
Provoz na Zlaté stezce trval až do počátku 18. století. Ačkoli ještě roku 1871 byly Volary povýšeny na město, pozvolna ztrácely své postavení a po druhé světové válce patřily mezi typické vysídlené obce. Nový rozvoj města nastal až ve druhé polovině 20. století.

Památkou na štýrské a tyrolské přistěhovalce, kteří tvořili rázovitou komunitu, jsou jejich obydlí, tzv. volarské domy, jež tvořily až do požáru v polovině 19. století převážnou zástavbu obce.
V horní části volarského náměstí stojí raně barokní kostel svaté Kateřiny z let 1688-1690, postavený na místě původní raně gotické stavby.
Na hřbitově byl vybudován Památník obětí pochodu smrti. Je zde pochováno 96 ruských, polských, maďarských, německých a českých vězenkyň, které zde zahynuly při pochodu smrti z koncentračního tábora v Ravensbrücku začátkem května 1945.

Na zamokřených loukách v okolí Volar jsou zachovány pozůstatky po typických dřevěných senících. Ty sloužily pro ukládání sena (to se odváželo v zimě po zamrzlé půdě).