České Budějovice jsou největším jihočeským městem. Leží v kotlině v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltavy a Malše v nadmořské výšce 381 - 430 m. Ve městě žije asi 100.000 obyvatel. Je administrativním, kulturním, vzdělanostním a dopravním centrem celého regionu. Kromě mnoha středních škol a konzervatoře sídlí ve městě Jihočeská univerzita (s fakultami pedagogickou, zemědělskou, biologickou, zdravotně-sociální a teologickou), je zde Jihočeské muzeum, Jihočeské divadlo, pobočka Státní vědecké knihovny, při univerzitě působí některé ústavy akademie věd. Město má největší čtvercové náměstí u nás (133 x 133 m), které bylo spolu s dalšími částmi historického jádra vyhlášeno v roce 1980 městskou památkovou rezervací.

České Budějovice založil kolem roku 1265 král Přemysl Otakar II. Město se pak stalo na dlouhá staletí oporou královské moci v oblasti. Historické jádro je dodnes dokladem vyspělého urbanismu v době svého vzniku, kdy bylo naráz vyměřeno celé městiště, ze dvou stran chráněné Vltavou a Malší, s pravidelnou sítí širokých ulic kolem čtvercového náměstí, a určeno místo pro dominikánský klášter s kostelem, který byl založen zároveň s městem.
Ve 14. století se Budějovice, jak bylo město nazváno, staly důležitým střediskem řemesel a obchodu v jižních Čechách a předstihly ostatní města v regionu. Králové Václav II. a Karel IV. obdařili město řadou výsad a dopomohli tak jeho dalšímu rychlému rozvoji. V období husitských válek stály Budějovice na straně králově, zejména zásluhou patriciátu, který byl z velké části německého původu. Věrnost králi zachovalo město i za stavovského odboje proti císaři Ferdinandovi I. v letech 1546-1547, kdy se nepřipojilo k jiným významným českým městům. Za tento postoj byly Budějovice odměněny řadou nových výsad, kromě jiného právem solného skladu, což umožňilo další rozkvět města. U Rudolfova (dnes ves na severovýchodním okraji města) byly založeny stříbrné doly, v letech 1569-1611 zde byla mincovna. Z tohoto období pochází také rozšířené jméno města - České Budějovice.
Vzestup přerušila až třicetiletá válka a požár v roce 1641, který zničil polovinu domů. Rekonstrukce města a jeho hospodářství byla pomalá, prosperita a stavební rozvoj se obnovily v širším měřítku až v 18. století. Usadil se zde řád piaristů, který založil gymnázium a piaristickou kolej, roku 1751 se České Budějovice poprvé staly správním centrem nově zřízeného Budějovického kraje. Za josefínských reforem zde bylo zřízeno biskupství.
Až do počátku 19. století byly České Budějovice nevelkým městem uzavřeným v hradbách s necelými 10.000 obyvatel. Významným mezníkem bylo založení koněspřežní železnice z Českých Budějovic do severorakouského Lince, první vlakové dráhy na starém kontinentě a po Anglii druhé v Evropě (zachovalé zbytky jsou národní kulturní památkou - správní budova v Dominikánské ulici a první stanice v Mánesově ulici). První vlak odtud vyjel roku 1832. V té době začaly vznikat první průmyslové podniky, Vojtěch Lanna založil říční loděnici. V průběhu 19. století rozvoj města pokračoval, bylo zbořeno opevnění a České Budějovice se rozrůstaly až do současnosné podoby do statisícového města.

Většina historických a kulturních pamětihodností Českých Budějovic je soustředěna na náměstí Přemysla Otakara II. a v jeho nejbližším okolí, tedy v tzv. historickém jádru města.
Charakteristickým znakem náměstí, jež je celé lemováno typickými podloubími měšťanských domů z období renesance a baroka, je Samsonova kašna. V jihozápadním rohu stojí barokní radnice s alegorickými sochami na římse. K nejstarší části Českých Budějovic patří bývalý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie, založený současně s městem v těsné blízkosti náměstí. Kostel byl součástí hradebního systému, zbořeného v 19. století, z něhož se dochovaly do současnosti jen zbytky s věží zvanou Železná panna a okrouhlou baštou Otakarkou na nábřeží Malše a s tzv. Rabenštejnskou věží. Z městských bran zůstala jen Solná branka vedoucí k řece. Nejznámější stavbou a zároveň dominantou města je volně stojící 72 m vysoká Černá věž, postavená v 16. století poblíž náměstí. V jejím sousedství stojí katedrální chrám svatého Mikuláše, založený současně s městem.
Na Starém městě v místech původní osady Budivojic (dnes sídliště Pařížské komuny) je hřbitovní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Prokopa, který byl uváděn jako farní již ve 13. století. Do dnešní podoby byl přestavěn v 15. a 16. století.

V historické části města dnes působí i mnohé kulturní instituce: je zde Jihočeské muzeum, na nábřeží Malše stojí stará empírová budova Jihočeského divadla z roku 1819, na soutoku řek je hvězdárna a planetárium.
V nové části města na levém břehu Vltavy bylo vybudováno rozlehlé výstaviště, na němž se koná kromě mnoha dalších výstav každoroční mezinárodní veletrh Země Živitelka.

Z Českých Budějovic pochází řada významných osobností. Patří mezi ně především grafik a malíř Vlastimil Rada, grafik Karel Štěch, cestovatel a spisovatel L. M. Pařízek či herec Eduard Kohout.

Na severozápadním okraji města leží při silnici na Strakonice přírodní rezervace Vrbenské rybníky s naučnou stezkou.
Nedaleko Českých Budějovic, při silnici z Rudolfova do Lišova, je zasazen kamenný jehlan (Locus perennis), jeden ze sedmi základních bodů výškového měření v Rakousku-Uhersku, který je často mylně považován za střed Evropy.