Město Soběslav leží 18 km jižně od Tábora na soutoku řeky Lužnice a Černovického potoka uprostřed Soběslavských blat. Prochází tudy silniční i železniční tah spojující Tábor s Českými Budějovicemi.

Oblast dnešního Soběslavska byla osídlena již v pravěku. Samotná Soběslav je poprvé připomínána v roce 1293. Tehdy zde stával hrad a obec patřila k majetku rodu Rožmberků. O sto let později, v roce 1390, byla povýšena na město a bylo vybudováno městské opevnění. V roce 1394 byl na zdejším hradě vězněn král Václav IV. Za husitských válek bylo město dvakrát vypáleno. Rozmach Soběslavi přineslo až 16. století, kdy se díky své výhodné poloze a pravidleným trhům stala nejvýznamnějším hospodářským a správním centrem rožmberského panství.
V roce 1598 zachvátil město velký požár a úpadek pokračoval i za třicetileté války. K dalšímu rozvoji města došlo až koncem 19. století po vybudování železnice.

Hrad, který zde byl vystavěn ve 13. století, je už od 15. století uváděn jako pustý. Do současnosti se z něho zachovala jen hláska se zbytky opevnění. Z městských hradeb jsou zachovány části vnějšího i vnitřního opevnění s baštou.
V historickém jádru města (dnešní náměstí) se dochovalo několik domů renesančního charakteru. Jsou to např. tzv. Smrčkův a Rožmberský dům, ve kterých je dnes umístěno městské muzeum. Patří k nim i renesančně přestavěná stará radnice z konce 15. století, s barokním průčelím z počátku 18. století.
Dominantou města je na západní straně náměstí stojící hodnotný kostel svatého Petra a Pavla pocházející ze 14. století. Ze stejné doby je také nedaleký bývalý špitální vrcholně gotický kostel svatého Víta, který je jednou z nejzajímavějších staveb tzv. krásného slohu v Čechách.
Na bývalém hřbitově na předměstí stojí původně raně barokní kostel svatého Marka z poloviny 17. století. Jednolodní stavba s trojbokým presbytářem a s centrální osmibokou kaplí Panny Marie (1753) je bez zařízení a slouží muzejním účelům.