Okresní město Jindřichův Hradec je významným centrem východní oblasti jižních Čech. Ve vnitřním městě byla vyhlášena na ochranu zachovaného historického středověkého jádra městská památková rezervace.
Jindřichův Hradec leží v Jindřichohradecké hornatině na toku řeky Nežárky okolo rybníka Vajgar v nadmořské výšce 475 m asi 50 km severovýchodně od Českých Budějovic.

Původně tu v 10. století bývalo slovanské hradiště. Na jeho místě založil Jindřich I. z Hradce románsko-gotický hrad, prvně zmiňovaný již roku 1220 a zvaný Nova Domus (lat.) či Neuhaus (něm.). Označení Gradec se objevilo prvně v roce 1242. Trhová ves, která vznikla u hradu, se rychle rozvíjela a již roku 1293 byla opevněným městem. V 15. století začal být v českém názvu města uváděn přívlastek Jindřichův. Tehdy bylo k Jindřichovu Hradci připojeno tzv. Nové město vybudované v místě severního předměstí. V roce 1495 tu byla vydána první česká psaná tiskovina typu dnešních novin.
Největší rozkvět městu přineslo 16. století. Hradec se stal centrem rozlehlého panství a procházely jím důležité obchodní cesty spojující Čechy s Rakouskem. Velký rozvoj zaznamenalo soukenictví, rybářství, pivovarnictví a také chov ovcí. Město bylo renesančně přestavováno a stalo se tak největším poddanským městem v našich zemích. Předstiženo jinými městy bylo až ve 20. století.
Po bitvě na Bílé hoře (1620) nastalo období úpadku. Další rozvoj přišel až v 18. a 19. století s průmyslovou výrobou. V roce 1801 postihl Jindřichův Hradec obrovský požár, který značně poškodil jeho středověkou podobu.

Nejvýznamnější památkou Jindřichova Hradce je stejnojmenný goticko-renesanční zámek, vzniklý přestavbou původního gotického hradu vybudovaného na ostrohu nad Nežárkou u rybníka Vajgar.
Z městského opevnění, které v 15. století nahradilo původní hradební systém z druhé poloviny 13. století, se do současnosti dochovaly části hradeb s otevřeným baštami na jižním a východním okraji městského jádra a bašta Solnice. Ze tří městských bran zůstala jen Nežárecká brána.
Historické jádro s lichoběžníkovým náměstím, jemuž dominuje sloup Nejsvětější Trojice (1768), oplývá řadou převážně gotických (z konce 14. století), ale i renesančních domů (ze 16. století). Po požáru v roce 1801 byla většina z nich upravena s použitím prvků soudobých slohů. Jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací.
Severovýchodně od náměstí stojí gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z doby kolem roku 1370. V jeho blízkosti je bývalá jezuitská kolej, v jejímž jihovýchodním nároží stojí barokní kostel svaté Máří Magdalény z let 1628-1632. Proti koleji se nachází bývalý jezuitský seminář.
Výraznou architektonickou dominantou historického jádra je minoritský klášter s raně gotickým klášterním kostelem svatého Jana Křtitele, založeným již kolem roku 1260.
Na historické jádro se severně od náměstí napojuje tzv. Nové město s bývalým františkánským klášterem a kostelem svaté Kateřiny z druhé poloviny 15. století.
Koncem 16. století byl vystavěn renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice.
Na jihozápadním okraji města u řeky Nežárky je starý židovský hřbitov z doby před rokem 1440.

V Jindřichově Hradci se narodil a žil význačný barokní hudební skladatel Adam Michna z Otradovic. Pocházel odtud i objevitel původce skvrnitého tyfu, lékař Stanislav Prowazek. K dalším známým rodákům patří i historikové Antonín Rezek a František Roubík.

Z Jindřichova Hradce vychází trať úzkorozchodné železnice do Nové Bystřice, dokončená v roce 1897. Je dlouhá 33 km a je dosud v provozu.
V bývalém jezuitském semináři dnes sídlí muzeum, jehož nejznámějším exponátem je zřejmě největší lidový mechanický betlém na světě.